BMW 330e:
Texaský masakr

V Texasu je možné všechno. Třeba dostat pět ohňostrojů za cenu jednoho. BUY 1 GET 5, není to parádní analogie ke službě půjčování aut z letiště?

Že bychom za cenu jedničky od BMW odjeli pětkou? To přímo ne. Ale naše evropská letištní klasika ve stylu objednáš pizzu - dostaneš salát, ta pokračuje i v Americe, nebojte.

Něco mimořádného

A tak místo objednaným cadillacem XTS odjíždíte trojkou. Kdepak touhle německou. Ale tou japonskou. Tou od Mazdy. V objednávce luxusní sedan, při převzetí standardní hatchback? To je teprv texaský masakr!

Ono také, co od letiště čekat, když přiletíte o půlnoci. Co na vás zbyde. Vlastně spíš něco podobného.

Jenže tahle trojka má interiér plně v kůži. Přestože v té umělé, vypadá to úžasně. Už jen tím strčí do kapsy kdejaké rádoby luxusní auto z evropské franšízy. Kdy naposled jste viděli letištní prémiovku plně v kůži? Vždycky je tu naděje, ale pravděpodobně budete sedět na smutném textilním pásu (stejně jako v tomhle překvapení).

Přijdete na řadu a první zázrak - nezažili jste příjemnějšího pracovníka pobočky.

Přestože je dávno po půlnoci, trpělivě vám všechno vysvětlí. Teď je tu totiž pro vás. Ne proto, aby si odbyl nabídku pojištění s plným krytím a stejným způsobem odbyl čekající zákazníky.

Když na vás prodejce mluví, kouká se vám do očí, ne do obrazovky. Nedřepí znuděně za pultem, provádí vás po garáži. Nechává vás vybrat si ze všech zaparkovaných aut a navrhuje, ať si ráno přijedete vyzvednout auto z kategorie, kterou jste si objednali.

Mžouráte do zápůjční smlouvy a druhý zázrak - nevidíte pojištění s plným krytím, které jste si neobjednali. Právě jste zažili, co je standardem u běžné místní (pro opak mezinárodní) autopůjčovny.

Cestou na hotel zvažujete, že auto vyměňovat nebudete. Přece jen trojka stála v sekci "something special". Co když si při výměně vysloužíte dalšího z těch osekaných nebožáků z operáku, kteří do roka zaplaví online inzerci? O prémiovku jde podle emblému na masce a tím to končí. Evropský zákazník si to tak zřejmě přeje.

Dálnice s bonusem

Nedá vám to, chcete vyzkoušet to americké auto. Přece nebudete marnit míle v autě, které znáte.

Cestou Austinem už si představujete, jak dostanete na výběr z několika cadillaců a nebudete se umět rozhodnout.

Navigace vás přivede na úpatí dálnice a máte zatočit doleva. Abyste se napojili do druhého směru. Je to vlastně obyčejná křižovatka hlavní silnice s vedlejší. Bez světelných signálů. A hlavní silnice má šest pruhů a limit 55 mph.

Jste kousek od letiště. V obou směrech a ve všech pruzích se řítí auta naší devadesátkou. Rychleji by jet neměla, aspoň teoreticky. A vy máte zatočit... doleva. Aha, najednou ta veliká silná auta dávají smysl.

Nevídaná křižovatka má pro vás relativně bezpečný prostor uprostřed mezi směry. Jak se vzápětí dozvídáte, končí jím odbočovací pruhy obou směrů. Odbočovací pruhy uprostřed mezi směry? Na dálnici?

Dálniční bonus. 1) Dálnici v USA přejedete napříč. 2) Z dálnice v USA odbočíte doleva.

Americká prémie

Na letišti vyměníte trojku za trojku, koženku za koženku a základní výbavu za základní výbavu – evropský zákazník si to tak přeje. Američan by si půjčil něco opravdu velikého – soudíte dle skladby vozů v garážích.

Protože při výměně dostáváte na výběr ze dvou německých aut, která znáte, dovolíte si malé srovnání.

Ukazuje se, že mezinárodní autopůjčovny mají ve Spojených státech kromě přátelských zaměstnanců a smluv podle objednávky ještě další plus oproti Evropě – při specifikaci aut udělají v konfigurátoru oproti výchozímu nastavení rovnou dvě změny.

Kompenzují prémiovou volbou, že dveřím znovu chybí měkké dovírání? Američan je zřejmě zvyklý s dveřmi třískat. To jen já zavírám klidně natřikrát, než si zvyknu.

V případě německé trojky padla první změna na motor (není benzínový, ale benzínově elektrický) a ta prémiová na ozdobné lišty kolem oken (ne stříbrné, ale černé, a kompletní M paket to není). Chytré, příští rok v inzerci vynikne.

Nezasloužíme si přece jen něco lepšího? Auto, ktere je konfigurované ne „na oko", ale tak, abychom to za volantem pocítili? Proto spolu startujeme Carsboro. Abyste věděli, kde si půjčíte výjimečná auta, ze kterých se vám nebude chtít vystupovat.

Netradiční účastníci provozu

Trojka není zrovna drobné auto. Přesto jste se nikdy necítili tak zranitelní jako na silnicích v Texasu.

Všem těm truckům se čtyřmi koly na zadní nápravě byste se hravě vešli na korbu. A ptáte se, kdo vlastně určil, že tu správnou velikost mají právě evropská auta.

Nikdy vás nepředjelo tolik kamionů.

Jindy předjíždíte auto vy. Hádáte, jak asi vypadá zepředu. Ať vidíte cokoliv, co není osobní auto evropského/asijského střihu, naučíte se, jak dobře je to předvídatelné. No, je to on! Truck.

Vezmete předek trucku a na záda mu nasadíte jakýkoliv batoh, co si jen dovedete představit. Korbu, delší korbu, druhou řadu cestujících a korbu, druhou řadu cestujích a krytý úložný prostor, klec, obytňák, autobus...

Každý Texasan má aspoň jeden truck. A na korbě vozí ledacos. Takže na dálnici potkáte nejen to, co jezdí.

Za jediné odpoledne objíždíte třeba koště. Nebo botu. Pak prorážíte oblak papírových utěrek. Příště se dálnice najednou zastaví, protože provoz blokují dvě zahradní židle. Jeden z řidičů se rozhodne vystoupit a přenést židle za krajnici. O sto metrů dál někdo běží, zřejmě majitel židlí. A později u krajnice vidíte pár, jak rovná dvě matrace plné velikosti, které ne a ne držet na korbě.

Plánovanou pauzu odložíte. V Americe se pobočka mezinárodní autopůjčovny nesnaží vás napálit a proto plné krytí výjimečně nemáte. Budete rádi, když matrace zůstanou za vámi.

Velkorysé nakládání s prostorem

Ohromná auta, ještě větší objemy motoru, širší pruhy, plno volného prostoru mezi směry, dálniční křižovatky... Co zůstává pro naše a zaoceánské dálnice společného? Ani v USA zatím nepřišli na to, jak pro nás, řidiče, udělat pohodlný pravý jízdní pruh.

Ať je pruhů, kolik chcete, ten pravý se dál pokládá pro srandu králíkům. Tedy krom těch úseků, kdy se pravý pruh od dálnice odděluje. Kdo by se chtěl šprtsky držet napravo, protože je to tak správně, ten by zamířil do jiného směru.

Velkolepá událost u příležitosti Velké ceny Austinu se pořádá pro publikum, které byste přirovnali sotva k páteční účasti na Masarykově okruhu. Splněný sen pro všechny hladové krky před stánky s občerstvením.

Využití rychlých pruhů dálnice, ve kterých jediných platíte mýto, je nakonec příjemný bonus, nikoliv nutnost. Navíc se vyhnete malé apokalypse, která se na letišti rozvíjí v garážích autopůjčoven.

Výhodou půjčeného cadillacu XTS nebo podobného je, že měří pod pět metrů. A s takovým drobkem se vážně nemusíte obávat, že byste tu nezaparkovali. Troufli byste si příště na texaský standard?